Seznam souvisejících pojmů

Akreditace – formálně nebo společensky uznávané úřady nebo orgány akreditují vzdělávací programy, kurzy, činnosti a jejich výstupy. Tím potvrzují, že organizace či jednotlivci splňují standardy, které všichni odsouhlasili a ručí za důvěryhodnost vydávaných certifikátů a diplomů.

Autoevaluace – sebehodnocení.

Certifikace – označuje standardizovaný proces formálního uznávání vědomostí, dovedností a kompetencí osvojených jednotlivcem nebo předávaných poskytovatelem výchovně-vzdělávací služby. Výstupem je certifikát, diplom, osvědčení apod.

Cíle – formulace cílového stavu s popisem požadovaných výstupů nebo dopadů tak, jak jsou definovány v poslání organizace. Cíle obecně udávají čeho se chce/chceme dosáhnout. Cíle by měly splňovat základní charakteristiky:

• konkrétní (přesně vystihující, čeho se chce dosáhnout)
• měřitelné (s kvantitativně stanovenými cíli)
• dosažitelné
• realistické (jsou k dispozici dostatečné zdroje?)
• termínované (časově omezené)

Projektové řízení – Metoda pro zjištění způsobu řešení a pro řízení procesu zlepšování. Je založena na čtyřfázovém cyklu, jehož opakované procházení zajišťuje neustále zlepšování.

• plánování – projektová fáze
• realizace – prováděcí fáze
• přezkoumání – kontrolní fáze
• zavedení – realizační fáze

Evaluace – znamená zjišťování a vyhodnocování dat charakterizujících pedagogický proces a jeho výsledky. Zjišťování můžeme ztotožnit s diagnostikou (pozorování, rozhovory, ankety a jiná dotazníková šetření, rozbory dokumentace, testování, jak se i účastníci poradí se zadaným úkolem). Vyhodnocování znamená porovnávání, posuzování zjištěných údajů vzhledem ke zvoleným kritériím.

Zpětná vazba - "Feedback” je důležitou součástí mnoha aktivit. Osoba, která feedback přijímá, by na něj měla být připravena a měl by být vyžádaný, není vhodné ho oddalovat. Feedback by měl být účinný, ale přiměřený, aby motivoval k další akci a zlepšování. Právě proto by měl začínat pozitivním vyjádřením – nejprve pochválit a pak dodat: „Aby to bylo ještě lepší, příště…“.

Inkluze – zařazení jedince se specifickými potřebami bez předešlého vyřazení.

Integrace - zařazení jedince se specifickými potřebami (postižením) zprvu vyřazeného, do skupiny zdravých jedinců.

Kompetence – často se zaměňuje s dovedností, ale ve skutečnosti neznamená totéž. Kompetence označuje schopnost uplatňovat nabyté vědomosti, znalosti postupů a dovednosti ve stálých či opakujících se, ale také v měnících se podmínkách. Podstatné jsou přitom dvě věci: uplatnění toho, co člověk ví a co umí, v konkrétní úkolové či problémové situaci a využívání této schopnosti v různých situacích.

Klíčové kompetence – souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důležitých pro osobní rozvoj a uplatnění každého člena společnosti. Jejich výběr a pojetí vychází z hodnot obecně přijímaných ve společnosti a z obecně sdílených představ o tom, které kompetence jedince přispívají k jeho vzdělávání, spokojenému a úspěšnému životu a k posilování funkcí občanské společnosti.

Kvalifikace – může být také synonymem certifikátu nebo diplomu. Ve světě formálního vzdělávání a odborné přípravy v Evropě je to obvykle oficiální záznam nebo dokument dokládající, že člověk úspěšně dokončil určitý kurz nebo dosáhl výkonového standardu stanoveného pro určitou oblast, dovednost nebo kompetenci.

Neformální vzdělávání – systematické vzdělávání realizované mimo formální vzdělávání. Různé vzdělávací aktivity pro různé cílové skupiny různého věku. Zpravidla dobrovolné.

NNO – Nestátní nezisková organizace – občanská sdružení, obecně prospěšné společnosti. Nadace, nadační fondy, církevní právnické osoby.

Příklady dobré praxe – obsahují tipy na netradiční metody práce, které pomáhají rozvíjet klíčové kompetence dětí a mládeže a návody, jak dovednosti a kompetence hodnotit.

Průběžné vzdělávání – je zaměřeno na aktuální teoretické a praktické otázky související s procesem vzdělávání. Formy průběžného vzdělávání jsou zejména účast na kurzu a semináři. Délka trvání vzdělávacího programu činí nejméně 4 vyučovací hodiny. Dokladem o absolvování průběžného vzdělávání je osvědčení.

Program státní podpory – Programy jsou vyjádřením požadavku státu, zastupovaným MŠMT, na zabezpečení péče o volný čas dětí a mládeže. Finanční podpora programů je zaměřena především na pravidelné a dlouhodobé činnosti určené co nejširšímu spektru dětí a mládeže a na podporu činností a aktivit, které napomáhají k rozvoji, rozšiřování a zkvalitňování činnosti organizací pracujících s dětmi a mládeží.

RVP – Rámcový vzdělávací program – stanoví zejména konkrétní cíle, formy, délku a povinný obsah vzdělávání, a to všeobecného a odborného podle zaměření daného oboru vzdělání, jeho organizační uspořádání, profesní profil, podmínky průběhu a ukončování vzdělávání a zásady pro tvorbu školních vzdělávacích programů, jakož i podmínky pro vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a nezbytné materiální, personální a organizační podmínky a podmínky bezpečnosti a ochrany zdraví.

Socializace – zařazení jedince do skupiny.

ŠVP – Školní vzdělávací program – stanovuje konkrétní cíle vzdělávání, délku, formy, obsah a časový plán vzdělávání, podmínky přijímání uchazečů, průběh a ukončení vzdělávání, včetně podmínek vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, označení dokladu o ukončení vzdělání, pokud bude tento doklad vydáván. Dále stanoví popis materiálních, personálních a ekonomických podmínek a podmínek bezpečnosti práce a ochrany zdraví, za nichž se vzdělávání v konkrétní škole nebo školském zařízení uskutečňuje.

Učení – pojem učení je všeobecně známý, rozlišují se ale tři druhy: Formální učení – je záměrné, probíhá ve vymezeném a institucionalizovaném prostředí specificky upraveném pro vyučování (např. škola), výstupy jsou obvykle dokládány certifikáty a diplomy. Informální učení – je nezáměrné (přinejmenším z hlediska toho, kdo se učí), probíhá v kontextech každodenního života v rodině, v práci, ve volném čase a na veřejnosti. Neformální učení – je záměrné, ale dobrovolné, probíhá v řadě rozmanitých prostředí a situací, v nichž vyučování, odborná příprava a učení nemusí být nutně jedinou či hlavní oblastí činnosti.

Zájmové vzdělávání – poskytuje účastníkům naplnění volného času zájmovou činností se zaměřením na různé oblasti. Zájmové vzdělávání se uskutečňuje ve školských zařízeních pro zájmové vzdělávání, zejména ve střediscích volného času, školních družinách a školních klubech.

Zdroje: www.msmt.cz, ČNA Mládež, Pionýr, Sbírka zákonů